Ne s návykem na klystýry problém nebyl. Odbourání bylo bezproblémové. Spíš naopak.
Naopak bych řekla že to přetnulo ten začarovaný kruh "v hlavě".

A musím říct že jsem k tomu přistoupila už v naprostém zoufalství, když nic jiného nepomohlo, objela jsem všemožné doktory co se dalo. Jiná alternativa vlastně nebyla. A měla jsem hrůzu, že jinak dojde k perforaci střeva, což při tom z něj šlo ven by se asi fakt mohlo stát. To bylo prostě obří.

A taky přiznávám že jsem k tomu byla značně skeptická. A tedy ještě dodám že mi to poradil doktor (prý jeden z největší odborníků u nás na tuto problematiku dětského vyprazdňování). Řekl mi že je to v hlavě, doporučil psychologa a klystýry. A musím i říct že jsem původně byla z toho vyšetření hodně zklamaná a taky naštvaná, že s náma byl hotový raz dva. Ale s odstupem času - měl pravdu. Ano, bylo to především v hlavě. A ano, klystýry nám opravdu pomohly přímo zázračně.

Ono odbourat tu somatickou stránku vlastně na tom bylo to nejtěžší. To se nedá přemoct ani vůlí. Přesto že mi klidně seděl půl dne na záchodě a upřímně se snažil, tak nic.
Ale ty klystýry to přetnuly, i ten somatický začarovaný kruh. Není to příjemná procedura. Ale vyprazdňování přestalo být bolestivé, ale naopak klystýry byly to horší, tak se to nakonec obrátilo.

Plus ze začátku několikrát kůra Forlaxu. Pak i probiotika, ty jsme zapomněla zmínit - ale v té akutní fázi nepomůžou. Tohle kdo nezažil nepochopí, v té těžké fázi fakt nic mírného jako lactulosa, probiotika, lněné semínko nezabere. To pak až na udržování přijatelné stavu posléze.

Teď už i Forlax máme spíš jako placebo - jelikož syn ví k čemu to je a že pomohlo, teď stačí sáček, a jde to.

Hlava je ještě větší potvůrka než tělo :)