Ropucho, co jsem poznala striktně vedené děti, co ani do kina nesměly a musely se po vyučování hlásit, spíš inklinovaly k záškoláctví, někdy se vyblbnout musely

Jinak tehdy byla rizika jiná než dnes, pokud by nebyly obstrukce s HA, zřejmě bych doskotačila do vysokého věku bezdětná a kdoví, jestli by se mi vůbec někdy chtělo.
Řekla bych ale, že konzervativnější zvyky (neakceptace spolubydlení na psí knížku) dle mého normální vznik rodiny podporovaly.

Vidím to na generaci mých dětí, oběma je 30 plus, dávno jsou dospělí a zodpovědní, do jisté míry i úspěšní a zajištění, ale všechny jejich vztahy se po 3-4 letech bez dětí ve společné garsonce přerazily. A to nejsou žádnou výjímkou, z jejich přátel a bývalých spolužáků je minimum lidí ženatých, vdaných, dětných. Já v jejich věku měla děti v pubertě, neříkám, že je to značka ideál, ale čím jsem starší, tím jsem radši, že to bylo právě takhle.

Já už jsem smířená s tím, že babička hned tak nebudu, pokud vůbec.