Nadpis se ptá maličko na něco jiného než je pak v dotazu.
Vždy jsem si řikala, až, jak, tohle nedopustím, atd.
Dcera si někdy mezi 16.-17. rokem našla přítele.
Slušný, samostatně bydlící, pracující, ale zároveň studující klučina (živí se ale plně sám, studuje při plném úvazku).
Dcera u něj začala tu přespávat, tu na návštěvě po škole (je ze stejného města jako ona studuje).
Ve škole má dcera velice dobré výsledky, žádné problémy s ní nejsou. Jsou spolu 2 roky a já jsem zpětně ráda, že jsem povolila, i když pro mnohé to bylo i brzo.
Dneska je jí dávno 18+, stále spolu jsou. Tak nějak bydlí doma a u něj. Máme spolu s dcerou i tak ok vztah. Voláme si, píše mi, svěřuje mi. Často volá a "Mami, přestav si".
Ona bude místní exot, ale při studiu i normálně má brigádu (prázdniny a přes některé víkendy přes školní rok- ne všechny) a tím si "do dotovává" pobyt u něj, co chce, na čem se domluví.
I jezdí s jeho rodiči na hory, na chalupu, není problém. Letos ji brali na lyže na týden do Alp celá rodina. Nespali odděleně
Člověk míní, život někdy mění.
Mladší dcera zatím randí (věk 16) po venku. O přespání nejeví zájem. Vynhradí si to po stanem, pod širákem. Je to obou veliké záliba. Hodně přírodu vyhledávají.
"Zeťáčci" nám doma občas, spíše výjimečně, tedy spí pouze ten od starší dcery.
Zrovna včera byli spolu na koncertě, přijeli velice pozdě domů posledním vlakem. Přespali a zase ráno někam pokračovali dál.
Já s manželem začala randit někdy v 17 letech, kdy proběhlo i první přespání. On už pracoval, ale ještě bydlel doma.
Jeho rodinu jsem poznala náhodou po týdnu známosti
))
Neutekla jsem. Letos jsme měli 26 let.