Libiku, je mi těch 30 a nejsem teda doktorka věd, dokonce ani nějak moc studovaná. Do 25 mi to tikalo, pak jako kdyz utne. Před tím nikdo nikde nevaruje, ze i touha po dítěti se dá ,,přechodit".
Potenciální otcové mýho potenciálního dítěte byli všichni do jednoho zadlužení, ale teprve v těch 30 řeším i takovýhle věci, protože jsem se nezajistila proto, abych kvůli někomu jinýmu skončila na dlažbě (i s dětma). V některých případech holt láska hory nepřenáší. Ukaž mi svobodnýho 30+ chlapa, kterej se umí postarat o rodinu se vším všudy.