Fern, mě pohřeb zklamal v tom smyslu, jak jej adorují tématické stránky jako "ukončení, uzavření", nic se neukončilo a neuzavřelo.

Ale byl důstojný, intimní, bolestný i když svým způsonem hezký.

V objetí s desetiletou jsme brečely, starší dcera četla úryvky z knih.

Pamatuji si ho jako důstojnou poctu a moje "malá" ví, že jsme se s tatínkem rozloučily.

Když umřel můj táta, byla na tahu jeho žena, udělala pohřeb bez obřadu, nemám jí to za zlé a nepřeceňuji ten fakt. Ale vím, že pro mě by bylo lepší, kdyby pohřeb byl.
Jo a děkuji za hezký příspěvek