Marko,

já si myslím, že je to celý o komunikaci.

Já bych teda taky k ničí akci sama o sobě nikoho nepřizvala, ale je fakt, že jak už tu někdo řekl, vyjížďka na kole není svatba a na rozdíl od té svatby, kde je každému nesvatebčanovi asi jasné, že si tam svoje hosty zvát nemůže (nebo hostovi, že si k hostiteli nemůže zvát svoje vlastní hosty), rozumím tomu, že někdo to kolo může chápat trochu volněji.

Také to ujíždění někdo může brát jako "zradu", ale jiný nemusí (když na kole se stejně nepovídá a oni na ni počkají v nejbližší hospodě).

Zkrátka bych řekla, že tady není žádné pevně dané pravidlo, jak to má být "správně", takže bych neviděla hlavní hřích v tom, že to má každej trochu jinak. To se může stát. Ale v tom případě bych viděla jako zásadní:

- aby Pájuša té kamarádce řekla, jak to cítí (kamarádka má napoprvé právo to nevědět)
- aby se nemusela bát její reakce, když jí to řekne (myslím, že dobrý kamarád by měl respektovat názor druhého kamaráda, i když ho třeba nesdílí)
- od té chvíle, co to bude ta kamarádka vědět, tak by to měla respektovat, pokud s Pájušou pojede, a pokud je to pro ni nepřijatelné, tak s ní nejezdit (protože když už se rozhodnu jet na vyjížďku s někým, tak bych měla brát krom sebe ohled i na to, jak se cítí on)