Marko,

tak to ne.

Za prvé spojovat "kdo je schopen přizvat třetího na kola, BY URČITĚ TAKY nepřišel na schůzku a považoval by to za normální" je těžce nefér argument, nemáš žádný důvod odvozovat jedno od druhého.

Za druhé, jsou jistě věci, kde se ta újma dá téměř s jistotou předpokládat a nedbání toho je opravdu sobecké a sebestředné (třeba to nepřijití na schůzku), ale pak existuje dost široká šedá zóna, kdy to někomu vadí a někomu ne (a tam bych já osobně zařadila třeba ta kola), a ten, komu to nevadí, nemá tak jednoznačný důvod domnívat se, že tomu druhému to vadit bude.

Já jsem třeba u kola zvyklá, že jede každý svým tempem a ten rychlejší na toho pomalejšího po nějakým úseku počká. Kdyby někdo čekal, že pojedeme celou cestu nebo většinu vedle sebe a budem si povídat, tak by mě to nebavilo, popovídám si ráda o pauze v hospůdce, ale na cestě chci hlavně jet a koukat se okolo sebe.

Někdo jinej je zas polykač kilometrů, a někdo další chce právě to povídání.

Nic z toho není a priori "správně" nebo "špatně", a dost dobře nemůžu dopředu vědět, jak to mají ti ostatní, dokud si to NEŘEKNEM (nebo to nevyplyne z toho, jak pojedem spolu).

Budu opravdu odpovědná za újmu, kterou pocítí někdo, kdo si MYSLEL, že se mnou pojede ve dvojici a budem kecat, když zjistí, že to tak nechci? Nebo za újmu, kterou by pocítil "polykač kilometrů", kdyby zjistil, že já kilometry polykat nechci?

Jedinej způsob, kterej tady vidím, je říct si navzájem svoje představy a vyladit, jestli to je slučitelný (a můžem tudíž jezdit spolu) nebo není, a tudíž pokud budeme něco chtít dělat společně, vybereme si na to nějakou jinou aktivitu. A nevidím žádnej prostor, proč se kvůli těm jinejm představám na sebe naštvávat.