Yuki,

školy nikomu nepomáhaly, ale např. malotřídky by byly docela dobrá cesta, jak poskytnout pomalejším víc času (když něco nepoberou jeden rok, tak si to zopáknou příště s nižším ročníkem a v podstatě jen tak mimochodem) a těm rychlejším jednak rychlejší cestu a za druhé možnost třeba pomáhat a kamarádit se s mladšími, nebo staršími. Nadané děti jsou totiž v něčem napřed a v nečem pozadu, takže s vrstevníky se těžko "setkávají" - ale se staršími si víc pokecají a s mladšími si víc pohrají.
Samozřejmě, chce to zase osvíceného učitele...

A dále by to chtělo nějakou možnost trochu zužitkovat to nadání. Pokud nadané dítě skončí tím, že jen počítá příklady navíc, tak ho to hezky rychle přestane bavit. A ačkoliv mám vůči americkému systému hodně výhrad, tak to, že si dítě na "střední škole" může udělat kredity započítávané na VŠ (a zkrátit si tak dobu studia), mi přijde jako výborná motivace (že to není tak, že v páté dělá učivo šesté a v šesté dělá sedmou a pak v posledním ročníku či dvou vlastně už nemá co dělat).

My momentálně jdeme cestou virtuálního vzdělávání (s některými hodinami - třeba laboratoře - s fyzickou přítomností) a děti relativně nadšené (nakolik může být puberťák "nadšený" školou) - protože místo 6-7 hodin denně strávených ve škole + 1-2 hodiny úkolů doma, mají vše hotové v průměru za 4 hodiny. V průměru proto, že mají oba nastavený systém, že některé dny dělají víc, aby jim v jiné dny vyšlo víc volna a vysloveně si užívají tu možnost nastavit si to sami a ten benefit, že když máknou víc najednou, tak pak mají víc volna... třeba na to slavné "nudění se"