Jestli se tady nezaměňují některé věci. Jako "nuda, protože mě to dostatečně nezaměstná" a "nuda, protože mě to extra nebere". My mluvíme spíš o tom prvním. Když osmák bude hodinu počítat příklady prvního stupně, tak asi bude znuděnej až na půdu z tupé práce, bez ohledu na jeho vztah k matematice. Když bude počítat příklady na úrovni jeho schopností, tak i když matiku nemusí a vůbec ho to netěší (=nudí ho to), tak má zaměstnanou hlavu. Chvilkové nudy tohoto charakteru zná asi každý, to je v pořádku (já když přepisuju záznamy a data, tak se taky nudím, ale udělat se to musí a můžu se těšit, až to bude hotový a budu si s tím moc pohrát ). Blbý je, když je to převládající stav. Přičemž to první z hlediska školy, považuju za horší, protože s tím lze něco dělat. To druhý je náročnější, ale zrovna u nadaných dětí se dá do nějaké míry kompenzovat dobrým nastavení toho prvního, ony obvykle rády zaměstnávají mozek obecně, nemusí mít jen to svoje. Takže Montík se nemusel ve škole na prvním stupni dobře bavit, ale mohl být zaměstnanej. V tomhle asi mají výhodu ti, kteří trpí celkovou zvídavostí , oproti těm, kdo mají spíš vyhraněné zájmy. Tohle byl asi i problém mý sestry, která na gymplu sice byla přiměřeně zaměstnaná, ale většinou ji to nepřinášelo žádné hluboké uspokojení. Ale tam to teoretické řešení mělo, střední jsou různého charakteru a nikdo neprndá, že se mládež rozčleňuje podle schopností a zájmů , u těch základek je to horší. Ale o to víc bych řekla, že ty děti potřebují v rámci té školy, ne doma, mít alespoň kousek toho svého, třebas podchycené IVP nebo tou hodinou intervence, aby si na té škole našly něco dobrého.