Ano, jsme čím dál víc. 2 z dětí ještě nikdy nepotkaly žádné své jmenovce. Sama se tomu divím, mají jména pěkná, žádné náhodné shluky písmen...Dcerka jednou brblala, ze si ju hned všichni kvůli jménu zapamatují, že je to na houby, proč není třeba "Jana" jako naše teta. Načež jí teta Jana okamžitě odvětila, že být Jana není žádný odvaz a že s tím jménem dost zkusila. Ve škole jí řikali Jana Panna a otec jí odmala říkal Honzo. Takže ať je dcera ráda, že má hezké netuctové jméno...
Když muž vezl moje rodiče do porodnice za mnou a prvorozeným, v půli cesty zastavil u krajnice a řekl, ze jestli ještě jednou budou mrčet na vybrané jméno, že je vysadí a hotovo. No a ti samí prarodiče po pár letech došli k tomu, že to jméno sedí geniálně. A tak tady žijem.