Já jsem taky takhle málem fakt "umřela", tj. pustila to v autobuse. Byla to linková trasa (nijak extrémně dlouhá trasa, normálně jsem to dávala, ale tehdy to nějak nevyšlo), ke konci fůra zastávek, ale na místech bez WC (dávné doby, dneska už tam myslím jsou) a fakt jsem nevěřila, že by řidič čekal, až najdu nějaké vhodné místo a vrátím se (možná, že by přitom počkal). Posledních 15 minut už jsem zrychleně dýchala, sunula se ke dveřím hned po výjezdu z předchozí zastávky, kopala tašku před sebou a bála se, že až ji zvednu, tak to pustím. A modlila se, aby bylo otevřené odporné WC na autobusáku v rodném městě, protože dalších 300 metrů domů nebylo vůbec reálných, musela bych někam na kanál u chodníku Od té doby mám z cestování autobusem v tomto smyslu fobii a pokud jedu někam dopoledne, jsem schopna největší oběti, a to nedat si ráno kafe ...