Studenty podle mě nutně nemusí bavit ve škole všechno, to je asi jasné.

Čím menší děti, tím důležitější je, aby je škola v zásadě bavila. Hlavně u těch nejmenších nejde o předměty, ale osobnost učitele a schopnost vyložit látku zajímavě.

Čím vyšší stupeň, tím víc můžeme dát studentům volitelnosti, ale taky můžeme chtít, aby překousli i to, co je moc nebaví.

V posledních ročnících ZŠ a na gymnáziích bych podporovala různé úrovně povinných předmětů. Matematiku potřebují všichni, i pro povinnou maturitu jsem. Ale ten, kdo chce studovat matfyz nebo technik by mohl by mít jinou matematiku než ten, kdo chce studovat humanitní obory. A tak je to i v jiných předmětech. Uznávám, to je trochu revoluce.

Podle mě by se měl stanovit nepodkročitelné minimum, co umí každý absolvent ZŠ co každý maturant. Tam bych dala opravdu základ, všeobecný přehled.

A nemělo by se zapomínat, že pasivní přijímání informací je méně efektivní než aktivní účast. Když bude rozumný rozsah učiva a dobrý pedagog a formy výuky, studenty škola bude bavit víc.