Nevědt, kdo byl Gavrilo Princip, mě zas tak nepřekvapuje, pro moji generaci je pořád živou minulostí druhá světová válka, pro moje rodiče a prarodiče první světová, k tý patří i Princip. Živá minulost = prožitá nebo zprostředkovaná přímo lidma, co ji zažili. A to se pořád posouvá, takže to, co je starší 80-100 let, se pomalu postupně propadá do zapomnění. Můžeme si říkat, že jsou věci, který by "každej" člověk vědět měl, ale pro dnešní mladou generaci je první světová válka prostě jednou z mnoha válek v dějinách, není to PRVNÍ A SVĚTOVÁ nebo Velká válka. Bez ohledu na kvalitu školy má většina lidí o minulosti povědomí jen útržkovitý, není divu, kapacita mozku je omezená, bez obrovskýho množství souvislostí jednotlivý údaje z paměti vypadávaj, protože nejsou cesty nebo se ztrácej cesty k jejich vybavování. Proto minulost starší než těch 80-100 let připomíná v mysli trochu mlhu, nebo moře, z kterýho vyčnívaj ostrovy, někdo jich má víc a větších a z jednoho dohlídne na druhej, někdo jich má pár a vždycky za obzorem.