Moje nevědomosti jsou propastné v kdečem. Pokud jsem se někdy něco dozvěděla (čehož nebylo mnoho, nejsem zrovna vzdělanec) a nějaký čas v paměti udržela, tak už zapomínám opravdu hodně. Svádím to na věk.
Navíc si ale odevždy stejně
jako libik nebo len nepamatuji jména (kromě pár trvale nepřehlédnutelně se vyskytujících kolem),
a to nejen lidí, ale samozřejmě i míst (zeměpis), rostlin apod., což se v běžném životě projevuje celkem markantně tím, že nedokážu nazvat skoro žádné kytky keře stromy, i když do jisté míry vím „co to je“ – asi jako když poznáte známého (odkud se známe, kdo to je), jen si neumíte vzpomenout na jméno.