Bohužel musím souhlasit s tím co už to bylo řečeno.

1. JE v tom ženská. Vždycky totiž je, pokud dojde k tomu co jsi popsala. Tady ty kecy jak nikoho nemá, a teprv si bude hledat a bla bla bla. Kecy v kleci.
Bohužel osobní zkušenost, zkušenost když se něco podobného dělo v okolí, a i tady na rodině když se někomu přihodilo, pokud si pamatuju - VŽDYCKY nakonec v tom byl někdo třetí.
A to jak to bylo náhlé a rychlé ukazuje že je to intezivní, pálí mosty.

2. Osobní zkušenost mi bohužel praví - na nic nečekat a IHNED sepsat majetkové vypořádání a alimenty. Čím déle to bude, tím víc začne z toho couvat. Stačí jak se do toho vloží další lidi - rodina, ta "neexistující" milenka, nebo až si najde právníka.
U nás taky nejdřív jak se o nás postará, jak se dohodneme ve prospěch dětí i na bydlení apod. Bla bla, kecy a jen kecy.
Za pár měsíců všechno jinak, sliby fuč.
Naštěstí pro mně i děti jsme celkem rychle podepsali majetkové vypořádání, díky čemuž jsme měli s dětmi zajištěno bydlení. Ale i tak mi ještě stihl vyhrožovat jak to zruší, ale naštěstí už bylo podepsáno ještě když fungovalo černé svědomí. Štědré alimenty, tak ty ho bohužel brzy přešly. Tam jsem se, bohužel, spolehla na to že jsme dohodnuti.
U soudu prohlásil že s tím nesouhlasí, a bylo.

Ale nakonec jsem souhlasila s mnohem nižšími, vlastně výměnou za "dohodu" o dětech. Takový asi dost častý "obchod". A rozhodně nelituji.

A jo, neboj, přežiješ to. Den za dnem, a po čase to prostě přejde, budeš žít dál.

A mně ten hnus co jsem zažila při rozvodu tomu paradoxně nakonec pomohl.

Protože občas se nahrnou vzpomínky, a někdy se mi přece jen zastesklo po chlapovi kterýho jsem si kdysi vzala. ALE nikdy ani náhodou se mi fakt nestýská po člověku, se kterým jsem se rozváděla. Snad je zřejmé co tím myslím.