Mikito,

prošla jsem podobně nečekaným, šokujícím odchodem manžela. Můžu říct jen, že to časem přebolí. Rozporuplné pocity, kdy chceš, aby se vrátil (ten starý on, ne ten magor on, kterému hráblo), a zároveň se cítíš neuvěřitelně zrazená a tvé sebevědomí padá do propastí - to je normální a utřepe se to. Neváhej hledat pomoc u kamarádek, rodičů, i u lékaře - ale u něj ji nehledej.

Finanční ochoty využij hned, půlku peněz si hned převeď, pokud můžeš, klidně si založ nový vlastní účet. Jsem hodně přesvědčená, že někoho má. Za čtvrt roku, ale klidně i za měsíc může být jeho ochota úplně jinde. (A ona bude jinde, je to jen otázka času.)

NEplánuj a NEorganizuj nic, aby byl on blízko, naopak, mnohem prospěšnější je odstřihnout se, jak jen to jde - i když ti to připadá hrozné a hodně to v prvním okamžiku bolí, je lepší čistý ostrý řez než vztah pomalu přepižlávat tupým příborovým nožem - to se pak zatraceně blbě hojí.

Bydlení 10 minut od sebe je pro děti naprosto OK a ty na něho nebudeš několikrát denně narážet mezi dveřma, nebudeš pod kontrolou a nebudeš se muset koukat na žádnou jeho "novou, lepší", kterou na rozdíl od tebe "doopravdy miluje". Jedna z největších rozvodových katastrof, kterou jsem viděla (naštěstí nezažila na vlastní kůži) byl chlap, který odešel za jinou, ale za dětmi chodil domů, měl klíče, tu něco vyjedl v lednici, tu zkontroloval, zda bývalá žena řádně pere a žehlí, tu dorazil mimo dohodu, protože měl cestu kolem... zbylo po tom tolik nenávisti, že to dost poškodilo děti.

Drž se