Hermelín jsme obalovali jedné důchodkyni v pečovateláku, nad kterou jsme měli na zdravotce "patronát", chodili jsme se o ni starat a ona si přála smaženej hermelín, v roce 1984. Doma jsme obalovali Eidam, prodával se vcelku, bylo nějak důležitý, jestli v červeným obalu nebo ve žlutým na to smažení.

Šopák jsem jedla asi v 1986 v pražský restauraci, do tý doby ně a od tý doby jsem se ho snažila napodobit.

Kuřecí prsa se dala koupit až po revoluci, ještě si pamatuju to porcování kuřete, když jsem chtěla dělat čínu. Jedinej pokrok bylo balený maso, většinou nakrájený kotlety bez kosti.