Jela jsem dvakrát. Poprvé po první třídě, tedy byl to nějaký ozdravný prázdninový pobyt po mém "domácím zranění " a bylo to šílené. Budíček v 6.30, rozcvička, v 7 snídaně a pak organizovaný program ve smyslu povinných míčových her, v poledním klidu povinnost v pyžamech ležet v posteli a tak. Druhý tábor byl po 8.třídě, bylo to od otce z práce. Musela jsem jet, protože bylo podezření, že u nás není všechno doma v pořádku, tak mému otci doporučili, aby mě vyslali. Což udělali a pro mě zase nepříjemné, protože mi vadila ta organizovanost všeho. Nicméně v mém dětském životě to byly jediné dva prázdninové zážitky. A na obou táborech bylo skvělé to, že tam bylo čisté povlečení, v tom prvním jsme spali v budově, v tom druhém v chatkách, a na obou místech jsme měli pravidelné jídlo a to jsem si dlouho nemohla zvyknout, že je vůbec možné jíst 5krát denně.