no a to je ta jiná vlna.

Manželovi vyjdu vstříc, když ty lahve sešrotuje bez řečí on, nebo já, aniž by si všiml.

ale jinak bych mu prostě vysvětlila, že mne děsí děsy dítěte, že v noci nespí, že mi to nepřijde v pořádku a že existuje možnost návštěvy lékaře - nebo druhá - může u dítěte být, kdykoliv se tohle děje a pevně ho objímat a taky to nemusí mít výsledek.

No to neprojde, takže přeskočíme - a k lékaři je třeba zajít. To není běžné, není to v pořádku, dítě se necítí dobře.

Přemýšlím, co by udělal. Manžel by rezignoval a ještě nás tam dovezl (a pak by ocenil, jak jsem byla prozíravá)

a kdyby neudělal a nesouhlasil, prostě bych to vzala na sebe. "Myslím, že je to problém a mám potřebu problém řešit. Mrzí mne, že to nevidíš stejně, ale zkusili jsme kde co.. a nepomáhá to".