Mikito, asi by bylo dobrý, kdybys věděla, že prostě nějaký čas (a nemusí to trvat tak dlouho) bude všechno v tobě i kolem tebe rozhoupané jak na vodě, jednou dole, jednou nahoře.
To všechno, cos tu popisovala a popisuješ a i to, co ještě přijde, do toho patří.
Je to normální...je to obrovská ztráta, zklamání, křivda, bezmoc, lítost...a sto dalších pocitů, které se růžněmožně mění.
Ale není to navždycky, jen to nejde jinak, jako po každé významné ztrátě.
Sebeúctu buď člověk má, nebo nemá. Nastartovat ji teď nevím, jestli jde...možná kdyby se příšerně nas.ala by to šlo líp.
Přes lítost a sebelítost asi teď ne...ta sebelítost je dost destruktivní
, a té se asi úplně člověk nevyhne.