Mikito, teď jsi v depresi z toho, že ti odchází manžel.

Nějaké hlubokomyslné diskuse o sebeúctě ti jsou naprosto naprd.

Hele

a) prošly jsme si tím skoro všechny
b) přežili jsme to a určitě min. 75% z nás je rozhodně líp
c) nejde to ze dne na den - u tebe je to tak 14 dnů, ne? prostě přijmi fakt, že teď se plácáš ve všem, sama v sobě, v končícím vztahu a tak, to je prostě normálka - tak kámošku nebo psychologa nebo někoho, přejde to
d) zkus si připustit, že to není tvoje chyba, 90% z nás se v minulé diskusi shodlo, že ten tvůj někoho má (min. vyhlídnutýho) - samozřejmě že v tuto chvíli, pokud budeš mluvit s ním, bude na tebe kydat špínu, protože a) musí si nějak odůvodnit, že opouští ženu se 3 dětma b) poměřuje dlouholetý vztah plný přirozeného stereotypu, domácnosti, starostí o děti... novou chemií nového, nepoznaného a na to nejde nic moc říct, pokud to sám nevidí...
e) nepitvej s ním vůbec nic o sobě, o vztahu, o jeho-svých chybách - všechno budou jen rány, které ti on bude zasazovat, čistý řez je vlastně nejlepší.... nemůžeš po něm chtít (Resp. chtít můžeš, ale on to neudělá), aby řekl - byla jsi skvělá manželka a matka, ale mě už to nudí, resp. plácaj se mnou hormony, tak i přesto jdu pryč, protože teď je pro mě důležitější můj p.... než 15 let manželství s tebou (ačkoli přesně tohle je pravda).

Ser na něj, musíš se na něj naštvat, nemůžeš se pitvat v tom, co jsi měla udělat, v čem jsi mohla být lepší..

Hele - můj první (po 10 letech vztahu a 8 letech společného bydlení) mě opustil kvůli slečince, která - je míň hezká než já, míň inteligentní, má nižší vzdělání, průměrnou práci, i když já v tý době byla mladá, krásná, štíhlá, VŠ, pracující, studující u toho další 2 obory, se spoustou pozitiv... Ano, taky mě to srazilo k zemi tenkrát, trvalo to 5 měsíců, než jsem měla sílu na tu tlustou čáru (do tý doby jsem se pokoušela to slepit, resp. byla připravená dát mu druhou šanci (o kterou on ale nestál), dokonce i do partnerské poradny jsme zašli atd.), rok než se mi přestalo o něm každou noc zdát...

Dneska vím, že to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Sebevědomí se vrátilo taky asi tak po tom roce, kdy jsem byla schopná "vidět".

Kdybys byla moje kámoška, řeknu ti nějakou "mantru" (ale neznám tě), takže aspoň - 10x denně si zopakuj něco ve smyslu - on opustil mě, on je kretén, jeho chyba - vyměnit 15 let vztahu za chemickou nerovnováhu v mozku, já mám děti, bude mi líp. Prostě cokoli.

Pusť si pár filmů na tohle téma - třeba Ženy v pokušení (tam je to přece tak hezký) - uvidíš, že ten přerod od "on se přece vrátí" po "víš co, podepiš ty papíry co nejdřív" prostě přijde, ale ne hned.

Jo a samozřejmě toho právníka na dohody o majetku, jak jsme ti psali minule.