Podle mě se to stává sdílením.

S přítelem člověk sdílí jen to příjemné, s partnerem mnohem víc, protože partnerovi není jedno, jestli je Ti ouvej.

Partnera by se člověk třeba vůbec neostýchal se zeptat, jak se sluší chovat v nějaké situaci, ve které se necítí úplně jistě, protože si je jistý tím druhým, že by se mu nevysmál nebo by se u něj neshodil. (Ale to vlastně platí i o příteli, pokud se někoho takto "bojím", tak bych ho neoznačila ani za přítele)

Ale to sdílení nikomu nenanutíš, to ten člověk buď sám cítí nebo ne.

Dle mě veškerý hovory o tom jsou naprosto zbytečný - pokud to ten člověk cítí taky, vyplyne to samo, pokud ne, akorát ho to zhnusí a otráví.



A Ty podle mého názoru opravdu hodně tlačíš na pilu.