mám tři děti, před vstupem do první třídy četly dvě, jedno naopak bylo poslední ze třídy, které princip čtení pochopilo. jedno se naučilo číst díky časopisu pro předškoláky, který milovalo a který byl právě o písmenkách, číslech a tak (Pojď si hrát... nebo tak nějak, bývaly k tomu kartičky s písmenky a pandou, krokodýlem a ještě někým). další s naučilo díky logopedii, kdy s ním logopedka trénovala jak výslovnost, tak mu ta písmenka ukazovala napsaná a zároveň ho vedla, aby danou hlásku ve slově slyšel - jakmile se naučil slovo rozdělit na hlásky, tak začal i číst, písmenka jako taková už znal ze školky či časopisů pro děti. všechny tři čtou rády, včetně dyslektika (tomu tedy přečíst knihu trvá déle, ale čte ji dobrovolně a rád). kolik dětí z okolí četlo jako předškoláci, to fakt nemám páru, nikdy jsem se o to nezajímala. podle učitelek ze školy to bývá zhruba třetina třídy. a vzpomínám si, jak nám jeden rok ředitelka ve školce vykládala, jak jedna holčička - předškolačka uměla číst a ve volné zábavě to při hře na školu naučila všechny své předškolní kamarádky (třída jinak byla věkově smíšená, takže to nebyla plná třída čtoucích holčiček, ale jenom těch, co se chystaly do školy).