Lenko, pokud po něčem "toužím roky", nemám to a jsem nespokojená, tak je vada na mém přijímači.
To, co říkáš, je alibismus, jak k tomu tem, co je spokojený a po ničem netouží, přijde?.
Já si nemyslím, že být s někým až do smrti je svaté. Dokonce si myslím, že může přijít pobláznění s následky, ne každý má dar mít dlouhodobý vztah a povinné to není.
Ale proč nebýt frajer a nepřiznat si to?
Odejít je prekérní samo o sobě (ten druhý nemá možnost volby), okořenit to mýtem o tom, že za to vlastně může ten, který je postavený před hotovou věc, protože se s ním dlouhé roky nedalo žít, tak to už je svinstvo