Připomíná mi to situaci kamarádky, která se jí teď děje :( . Po 22 letech manželství jí muž oznámil, že už s ní nechce být. Podal žádost o rozvod a chce syna do své péče. Ona má odejít pryč (byt je v domě jeho rodičů) , lhostejno kam, a hlavně si má vzít sebou dceru....Dcera je zdrav. postižená. Kluka chce vychovávat on, protože prý matka má na něj špatný vliv. Situace trvá už rok, kamarádka stále neodešla, nemá kam, měli první stání u soudu skrze svěřen dětí a nedopadlo to nijak, je to odročeno, protože soudkyně řekla, že jestli se nedomluví tak, aby obě strany souhlasily, nastane peklo. Syn půjde před soud vypovídat, soudkyně necchá vypracovat na něj posudek od psychologa, psychiatra a nařídí jim mediaci....Tak prý si pan manžel má rozmyslet, s jakým přijde návrhem, aby byl pro druhou stranu akceptovatelný....No hádky jsou u nich na denním pořádku, ze začátku měl i nějakou milenku, přespával jinde, pak se zase vrátil, vykřikuje jak s ní nechce být, jak chce žít svůj život, věnovat se koníčkům, úsměvný je, že to dělal i dosud, nikdo mu v ničem nebránil, nebyl věčně doma a domácnost, děti , vč. postižené dcery a práce na poloviční úvazek kamoška stíhala....za mě je neuvěřitelná, jak to vše dávala.....A přitom oni žili léta jako spokojená rodina, jezdili na dovolené, na hory, pořád byli akční....Ona stále držela krok, o vše se postarala....Je mi jí hrozně líto, je v moc zlé situaci.