Tak když mám pocit, že je dítě v nesnázích, samozřejmě zasáhnu. Jako by to bylo u dospělého. Jen jednou jsem nezasáhla a dodnes se za to stydím.

U příbuzných a blízkých přátel zasáhnu, když mám děti na starost sama (na hlídání), na vyžádání, nebo když se mě to osobně dotýká. Např. při návštěvě kamarádky chtěly její děti zasednout k obědu rovnou z bazénu - nahé (na polstrované židle) s křidýlky na rukou. Tak to nějak překročilo moje meze a požádala jsem je o alespoň rámcově společenský oděv. Ale zase je nechávám jíst lžící s kšiltovkou na hlavě, jen upozorním své děti, že my takto nestolujeme.