Kudlo,
před mnoha lety jsem se rozhodla, že se musím odnačit si stěžovat a být takový ten negativistický člověk (měla jsem to hodně z rodiny a intelektuální romantici ve škole na tom nebyli líp), protože mě samotné to nedělá dobře, přesně tak jak jsi to popisovala ty, a i proto, že lidi mají rádi milé a veselé lidi.
Jenže já jsem to dovedla do takové dokonalosti, že nedokážu už ani mluvit s kamarády ani rodinou, když nějaké vážné problémy řeším. Momentálně prožívám dost velkou životní krizi a vidím to na některých lidech, že mi to ani nevěří. Přitom já zvažuju, jestli vůbec budu moct vstát z postele a fungovat, jestli budu moct pracovat atd. Ale jsem tak moc naučená všechno skrývat, že ani manžel mi to nevěří.
Tak nevim. Ono to má svoje pro i proti. Sice díky tomu mám spoustu kamarádů a lidi mě mají dost rádi, ale mně to zase tak dobrý nepřijde, když se cítím na nic a lidi mi to nevěří.