Raduno,

já asi rozumím, co máš na mysli.

Ale u těch lidí, které znám a vnímám je jako pozitivní, to není o tom, že by si nikdy na nic nepostěžovali, ale.. jak to říct... oni to neprožívaj až tak na dno duše, oni nemají až zas takový zábrany se svěřit s nějakým problémem, ale nemáš u nich pocit, že ten problém je balvan, kterej zalehne je i Tebe, když Ti o něm řeknou.

Prostě ani když si občas postěžujou (a tedy asi upustěj pro sebe uspokojivě páru), tak je nevnímáš jako pesimisty, ale jako lidi, kteří se potřebovali vykecat z nějakého problému (což občas potřebujem každej), ale vzbuděj v Tobě spíš dojem, že "momentálně mě něco děsně naštvalo, ale je to řešitelný" a ne "stala se strašlivá věc, která mě hluboce zasáhla a nevím, jestli se z toho vůbec kdy vzpamatuju".