Hodně kamarádek bylo dáno dobou a podmínkami. Mám jednu, která je "jenom" hodná ženská, nemáme společné zájmy ani politické názory. Byly jsme sousedky v době největší chudoby na MD situované v odlehlé městské lokalite v dobách, kdy svět nebyl baby-friendly a nebylo kam a za co s dítětem jít. Tak jsme si vyměňovaly recepty na jedno kuře na 3 obědy a štrikovaly svetříky. Já jsem tehdy neměla ani televizi, ona mi odvyprávěla všechny díly Angeliky.(včera jsem si na ní vzpomněla)

Pomohla bych jí, kdyby potřebovala a bylo to v mých silách, 1x za 5 let s ní pokecám do telefonu, ale jsme každá jinde. Nevím, jestli nebyla kapánek negativní (nebo já??)

No a pak jsou kamarádky, které se stanou jako lásky, to si prostě nepomůžeš, taky se nerozhodneš neobklopovat objektivně nemožným chlapcem, pokud ho miluješ.