Když mi bylo 17, zemřel můj stejně starý kamarád, v dětství jsme si byli hodně blízcí, naše maminky se kamarádily. Na pohřbu mě jeho starší sestra objala a děkovala mi, že jsem přišla. Přišlo mi to zvláštní, ale tak nějak mi přišlo, že je to potěšilo (dá se to takhle vůbec říct, když mluvíme o pohřbu?), že jsem tam byla. Pocit se mi vrátil, když jsem loni přišla o maminku - moc mě potěšilo, kolik lidí na rozloučení přišlo. Tak vnímám pohřeb a účast na něm důležitý pro pozůstalé.
V uvedených případech - 1. ano, 2. nevím, 3. možná se zeptat kamarádky? Asi by bylo důležité, jak moc by mi zesnulý vadil, jak moc by o mou přítomnost stála kamarádka.