Já jsem někdy šla, aby nás bylo víc, co tam jdem. Takže jsem tam vlastně šla kvůli těm, co tam šli. Jinak bych tam nešla.
Někdy tam taky jdu, protože musím. Pracovně. A ano. Dá se říci, že se pohybuju v hodně zvláštní společnosti. To ledacos vysvětluje, řekla bys. Pohřby jsem opravdu zažila milé a hezké. Ráda bych taky takový měla v požehnaném věku 85 let. Ale to se mi nestane, protože pohřeb mít nechci. Od té doby, co jsem na pohřbu viděla "plakat" osobu, kterou zesnulý opravdu, ale opravdu neměl rád, tak mám na pohřby vyhraněný názor. Hlavně na ten svůj (pohřeb).
Jen mě mrzí, že mi tam nezahrajou některé písně. Ty bych si na svém pohřbu moc ráda poslechla. Třeba Born free z Volání divočiny. Nebo Walking In The Air od Declana Braitha. To bys brečela i ty, Marko. Já si to jdu pustit.