Okolíku, hromadné vyhlazování (třeba postižených lidí za Třetí říše) se dělo s premisou, že nežijí "život hodný žití". Bude tedy pro ně lepší "dobrá smrt".

Ta premisa může být učiněna o životě ve fyzické bolesti, o životě v psychickém utrpení, o životě v samotě, o životě v jakékoli okolnosti, kterou si vymyslíš. Pokud je jakákoli okolnost předpokladem k dovolenému usmrcení člověka, vstupujeme na kluzký svah a nevíme, kde se to zastaví.

Já bych v tomto naslouchala lidem, kteří pečují (a dobře pečují) o terminálně nemocné. Obvykle mluví o tom, že žádný příval žádostí o smrt neregistrují.