Ze zkušenosti vím, jak jsou pozůstalí rádi, když je na pohřbu účast.
Jeden pohřeb mi navždy zůstane v srdci. Matčina kolegyně porodila mrtvé dítě. Jejího manžela se zeptali, zda chce pohřeb, on kývnul, že ano. Pak k nám přišel, nevěděl, co s tím. Slíbili jsme s tátou, že přijdeme, matka to odmítla, že by to nedala.
Mě pak napadlo zavolat k němu do práce, tak přišli ještě dva horníci, jako za jejich odbory. Oběhla jsem ještě sousedy, pár jich taky přišlo. Od ní ze školy taky někdo. Byl to zvláštní obřad, když nikdo toho nebožtíčka neznal. Přemýšlela jsem, co se těm lidem honí hlavou, někteří plakali...
Pro toho člověka to tenkrát znamenalo hodně, že jsme ho nenechali samotného.