Kat, člověk si asi umí představit ledacos. Ale to ještě není důvod uzákonit plošné řešení (např. taky si umím představit hladké náhradní mateřství mezi konkrétníma lidma, ale nikdy bych nechtěla, aby to byla systémová možnost).

Zvaž, že člověk nechce být objektem cizí péče. Dobře. Možná za žádných okolností. Ale možná jen za těch okolností, že bude vystaven bolesti a diskomfortu, že bude cítit nezájem a rutinu a ponížení. Ale přitom určitá podoba péče pro něj bude přijatelná, protože mu zachová ty aspekty života, na kterých mu záleží - důstojnost, nějaká autonomie, udržení rodinných vztahů, spirituální život atd. Jen o takové péči neví, nemá ji k dispozici.

Má smysl se snažit spíš o vytvoření takového systému péče, nebo zavést eutanázii, protože "hospice nejsou"?