Burte, já se také neztotožňuji, nicméně si uvědomuji situace, které jsou opravdu na hraně a velmi chápu strach z nich.
Ono zdravému člověku se snadno teoretizuje, ale jak bychom si vedli jakožto invalidé schopní hýbat pouze očními víčky (například), to si nikdo z nás neumí představit.
Mysl uvězněná ve zcela nemohoucím, případně bolestí sužovaném těle musí být pod neskutečným tlakem a nikdo nevíme, co by se nám honilo hlavou a co bychom si přáli.
Sebevraždu v takovém stavu nikdo sám technicky neprovede.