Babička mojí známé z Nizozemí se rozhodla, že zemře a přestala jíst. Sezvala všechny vnoučata, pravnoučata, protože věděla, že má cca tři týdny a prý to bylo velmi "hezké" rozloučení. Jestli se nemýlím, tak to bylo pod lékařským dohledem, aby nebyla dehydrovaná nebo v bolestech... bylo jí něco kolem stovky.
Tohle mi přijde jako dobrá varianta - ten člověk to má pod kontrolou, až do konce si to může "rozmyslet".

Ale myslím, že se zapomíná na to, že v určitém věku / situaci lidi umřít chtějí, je to tak od přírody nastavené (podobně jako třeba touha po dítěti - kterou ne každý má a ne každý jí má silnou, ale je to převládající směr v populaci) - a nemusí to být v situaci, kdy ten člověk je nemocný / bezmocný / zmatený / v bolestech.... tahle paní byla prý do konce lucidní, svéprávná - a učinila své rozhodnutí - naštěstí v systému, kde pak nešli její nejbližší sedět za týrání seniora.