Přes všechny otázky a pochyby bych chtěla mít možnost se svým mrzkým životem skoncovat. Když už by to nebyl život, ale živoření. Nebo utrpení. Pro mne nebo pro okolí. Věřím, že jsou lidé, kteří o někoho obětavě pečují a svůj život položí na oltář jeho života. Také věřím, že jsou lidé, kteří toho, o něhož jsou nuceni pečovat, nenávidí. Ale nikdy by to nepřiznali. Sobě ani okolí. Už vůbec ne tady, na Rodině. A já nechci, aby mě někdo blízký nenáviděl. Abych někomu závažně komplikovala život. Nechci to já. Nikdo mě k tomu nechtění nenutí ani nesměruje. Jsem to já a tak to nechci já. A basta. Ráda bych umřela hrdě a se svobodnou duší.
Nevidím hodnotu člověka v tom, že prostě je. Pro mě je jeho hodnota v tom, jaký je. A život má pro mě hodnotu jen, když ho žiju, když si ho užívám. Znám dost lidí, kteří to mají stejně.

Co když někdo prožil krásný a naplněný život a jediné co ještě chce, je hezky a smířeně umřít ?