Jitusch,

i moje dvě zkušenosti péče o blízké lidi (byť zdaleka ne tak dlouhodobé, bylo to v řádu jednotek let, nejednalo se o děti a v jednom případě to byla opravdu péče celodenní, ve druhém "jen" spolupodílení ) v podstatě kopírují to, co říkáš. Úleva, když byl konec, ale ani stín pomyšlení na to dát toho člověka "utratit".

Jedna z věcí, která tam dle mého názoru strašně chybí, je "respitní" péče, či jak se to nazývá - možnost toho člověka "odložit" někam do dobrých rukou na týden nebo 14 dní, aby si ta pečující rodina mohla odpočinout, zajet si na třeba dovolenou a nabrat nové síly.

Pak to ti lidi, kteří ten odpočinek potřebují jako sůl a většinou se nikdo moc netrhá, aby je vystřídal, řeší různě pokoutně, snaží se dotyčného "uplacírovat" do nemocnice nebo do LDNky.

Hlas lidu (který v takových případech bývá obzvlášť pitomý) tomu říká "hajzlové odložili chudáka stařečka, aby SI mohli jet na dovolenou", přičemž úplně pomíjí, že ti lidi jsou na pokraji sil a moc jiných možností, jak to udělat, nemají.