Kat, ono je to ve skutečnosti "přání" pod tíhou okolností.
Dokonce i těch jen očekávaných možných a to v důsledku opomíjení paliativní péče, ať už fyzické, nebo duševní a duchovní.

Libik tu trefně poukázala na to, že tento způsob péče často zažíváme i jako mladí a perspektivní, takový pobyt v porodnici mi tedy důstojný nepřišel ani trochu, jen se můžeme opřít o radostné očekávání věcí příštích, čili dostáváme to duchovno "zadarmo".
Při pozdním potratu se mi chtělo skákat z okna, ale tak nějak bych nerada, aby mi někdo rovnou vyhověl, dneska.