já tě chápu... já měla obdobný problém jako dítě, když jsem viděla komedii Velký blondýn s černou botou (pokud se nepletu)... v té komedii sledovali úplně normální lidi a přisuzovali jejich běžnému chování různé špionské cíle... já tenkrát propadla panice, co by si o mně někdo mohl myslet, kdyby mě tajně sledoval, protože jako zmatkář, chaotik a sklerotik jsem fakt vyváděla divné věci
dodnes, když mě zničeho nic napadne něco, proč náhle změním směr, nebo dělám věci navenek podivné, napadne mě v koutku mysli, co by na to asi říkal můj sledovatel
mimochodem i čtenář myšlenek mě jako dítě "děsil", ale postupem věku jsem přejala za svou myšlenku, že "všichni lidé mají příliš přemýšlení nad tím, co si o nich myslí druzí, že nemají čas myslet si něco o druhých" - je to velmi úlevné ve všech směrech života