Tak že se tak nějak každý celý život kontrolujeme, na tom nevidím nic zvláštního. Jsme lidé - myslící bytosti - byl nám dán mozek k tomu, abychom ho používali a tak nějak v souladu se svým okolím kontrolovali své chování. že každého z nás někdy popadne hříšná myšlenka? To snad také není nic zavrženíhodného. Např. mě, když mě dítě nenechalo asi desátou noc po sobě vyspat, jsem krátce pomyslela na to, že kdybych mu přidržela polštář na obličeji..... nebo když mě někdo na silnici ohrozí, tak si pomyslím, že by mohl za zatáčkou skončit v pangejtu.
Nechci zlehčovat tvé pocity, ale nemělo by tě to nějak výrazně omezovat.