Libiku,
do Prahy, do Vídně... kamkoli v rámci Rakousko - Uherska.
Ostatně už ve známé Neffově pentalogii máš generaci tzv. "gründerů", kteří přicházeli do Prahy zakládat podniky. A byli to zhusta selští synci, žádná šlechta. Mladí odcházeli studovat (další klasika - F. L. Věk - ten se sice zrovna do Dobrušky vrátil, ale spousta jiných Věků se nevrátila), děvčata odcházela sloužit a velmi často se v místě služby později provdala. Odcházeli učitelé, podle toho, kde sehnali místo. Mnoho chlapců, co odešli na vojnu se nevrátilo domů, protože se po skončení vojny oženili stovky kilometrů daleko od domova. Atd. atd.
Že se lidé drželi pár kilometrů od rodného domu mohlo platit leda tak před průmyslovou revolucí a ani tehdy to neplatilo absolutně.