na to se ptala - tuším - j. a. s.
tak nemusí být koho oslovit atd.

Vy jste to tedy měli hodně těžké. My to teď hodně řešíme v příbuzenství přes koleno, dost se děsím toho, až to nebude přes koleno.

Přes koleno je to pro nás nepřímé - jednodušší v tom, že první na řadě jsou přímí příbuzní. My nejsme přímí, máme to složitější v tom, že přímí si nevědí moc rady - my jakože nepřímí si můžeme dovolit být trochu bezcitnější v tom, že tam naverbujeme úklidovku, malíře atd..

Prostě si dovolím více než k vlastním rodičům, na straně druhé - oni nějak lépe a v klidu vyposlechnou a dají na nás víc než na vlastní děti.
Nám na nich moc, moc, moc záleží. A už nevím, jak to podat šetrně, aby připustili, že to nezvládají a že pomoc potřebují. Stejně to ta pomoc neudělá dobře, o tom žádná...