Přesně tak, v tomhle má Kudla pravdu.
Zajímavý je, kolik lidí si myslí, že řešení je rodičům vyhovět a že nechat si nasrat na hlavu je cesta k přijetí a všeobecné harmonii.
Přitom je to přesně naopak.
Vždycky si vzpomenu na mojí mámu, která babičce dělala poskoka vlastně celý život, a pořád si naivně myslela, že to babička ocení a aspoň jí za to řekne něco hezkýho. Ani prd, neustále se hádaly, máma kvůli tomu brečela, a babička oceňovala a milovala mě, přičemž já ji dovedla poslat do zadele rychlostí blesku.
Hadru na podlahu si holt lidi neváží, ale na nějaký vážení vcelku sere pes - podstatné je, že osoba vykonávající funkci hadru je s tím málokdy sama spokojená, ovšem to jediný, co nikdy neudělá je přestat být hadrem.