Barbíny jsem samozřejmě nesnášela, vadily mi jak vzhledem, tak tou pipinózní masírkou okolo.
Když měla dcera 4 roky, dostala první (a měla z toho OBROVSKOU radost, když tu krabici otevřela), pak i prince Kena a ještě asi dvě, hromadu šatečků a doplňků a i tu malou sestru nebo, co to je. A fakt si s tím pár let hrála, aby to posléze odložila a zapomněla.
Je z ní normální puberťačka, obléká se tak jak ostatní, žádné velké výstřelky a moc to neprožívá. Plány do budoucny má velmi nepipinózní.

Jsem ráda, že jsem jí to koupila. Moje máme měla také zásady a vše muselo být vkusné a výchovné a max jednou (jedna desková hran, jedna stavebnice,...), jak tu někdo zmínil, pak také žárlila a dodnes si pamatuju, jak mě jako malou holku mrzelo, když památník, co jsem dostala a strašně se mi líbil, označila za kýčovitý.
Takže doporučuje méně zásad a principů, výchovy a vkusu a víc dělat radost dětem.