Žženo,

a proč všichni tu konvenci tak tvrdošíjně dodržujou, když to spoustě lidí - ani dárců, ani obdarovaných - vlastně ani moc nevyhovuje? A k čemu je dobrý, když mi někdo dá dárek "ze slušnosti" a netuší, jakej mám vlastně vkus?

Chápu, že za určitých okolností "se to musí", a pak tedy člověk tomu udělá zadost nějakou generickou drobností, u který předpokládá, že se to hodí skoro každýmu, a i když ne, tak se to dá poslat bez větší škody dál (třeba bonboniéra, kytka nebo láhev).


Za optimální řešení bych považovala vzájemnou dohodu, že si navzájem žádný takovýhle dary "nevimcobychtihonemdalaleněcotidátmusim" vyměňovat nebudem.