Mám dvě děti. V době, kdy připadalo v úvahu (a bylo uvažováno) třetí, onemocnělo to první cukrovkou prvního typu, což první roky znamenalo poměrně náročnou péči včetně nočního vstávání (mého) jako u miminka. Druhé dítě zdravé, jen velmi řekněme "živé" (má ADHD, ale nenechali jsme to tehdy diagnostikovat).

Představa, že třetí dítě by bylo také něčím hodně náročné, nás s manželem odrazovala. Že již bychom to těžko zvládali (hlavně tedy já, malé děti byly "v mojí kompetenci", manžel zabezpečoval rodinu více finančně, já péčí).

Stát by v tom u nás nezměnil nic.

Ale existuje vlna tzv. Husákových dětí, která pokud vím byla přiživena i státní finanční podporou, takže úplně mimo taková úvaha asi není. Možná pokud někdo má to třetí v úvahách tak 50 na 50, zváží i to, jak je pak všechny nacpe do starého auta...