Buchli, a čemu se divíš? Nejsme v 19.století, kdy bylo dítě pracovní silou do hospodářství. Já už nepotřebuju mít 5 dětí, aby se o mne postaraly ve stáří, na výchovu a pro radost mi stačilo to jedno. Chci si taky něco dopřát, cestovat, dát dítěti vzdělání - to bych s více dětma nemohla, měla jsem i tak dost co dělat, abych vychovala to jedno a dopřála mu rozumné vzdělání. Ono se to nezdá, když je dítko ve školkovém věku, ale když je mu 15+ a je na internátě, posléze na koleji, to teda tisíce jen lítaly. Nedovedu si představit mít těch dětí víc. Pravda, u mně hrálo roli i to, že jsem se rozvedla a pak teda žila s přítelem, ale ten pracoval za minimálku a platil alimenty na dvě děti. Ano, u mne to byly ekonomické důvody a ani je nezastírám. Prostě jsem neviděla smysl v tom, abych si pořídila víc dětí, ty skončily někde v montovně jen proto, že rodiče nemají na jejich vzdělání a já celý život třela bídu s nouzí. Na to mi stačily vzory v rodině. Příbuzný měl šest dětí. Ty děti v život nebyly na táboře, rodina nikdy nebyla na dovolené, nebylo na to. Děti se k moři podívaly až v dospělosti, kdy si na to samy vydělaly. Celý život žili ve 3+1, nebylo na nábytek, na opravu domečku, zděděného po rodičích, to se všechno dohání až teď, kdy už jsou děti velké a mají vlastní rodiny. Ne, děkuju, nechci. Proč bych to měla takto celý život dělat, copak jsem masochista? Já jsem se taky chtěla sama někam podívat, ne jen sedět doma na zadku a makat na tom, abych vydělala na chleba a na elektřinu a přitom obracet každou korunu a počítat, co si můžu dovolit. Nemůžu říct, že jsem měla zrovna dobře placenou práci, musela jsem hodně počítat, a proto se mi prostě nechtělo třít bídu s nouzí a počítat ještě víc, neviděla jsem v tom smysl.

Svého času jsem uvažovala i o pěstounské péči, ale když jsem viděla, jak je mizerně odměňovaná, tak mne to přešlo. Budu se starat o (pro mne vlastně cizí) děti a ještě na to budu doplácet? To jako proč? Když nedoplácím na svoje, proč bych měla doplácet na pěstouňata? Když už se o ně starám, tak bych si představovala, že náklady na ně ponese stát, ne já, a protože jejich výchovu považuju za práci, tak taky chci, aby ta práce byla rozumně ohodnocená, protože pracovat a být chudý fakt není můj cíl. Dneska už je to i v této oblasti lepší, už by i ta péče o pěstouňata byla rozumně finančně ohodnocená, ale dneska už do toho nepůjdu, dneska si chci vydělat na svoje cestování a podívat se tam, kam jsem z finančních důvodů nemohla, když jsem byla mladší. A taky se chci věnovat vnoučatům a třeba i cestovat s nimi. Takže ano, u mne to byly naprosto jednoznačně finanční důvody, mít líp placenouj práci, tak by i těch dětí bylo víc.