Ono s líp placenou prací je to taky těžký. My bychom jídlo, kroužky, tábory, dovolené apod nějak uplatili i pro víc dětí, ale s dvoukariérovým manželstvím by na ně zase potom nebyl čas. Dělím mezi ně každou minutu, abych měla aktivity pro všechny a potom něco pro každého zvlášť. Do společného času nakonec počítám třeba i čas na odvážení a přivážení, protože to si můžeme povídat nebo něco hrát. Na sebe čas nemám vůbec a na další děti bych ho neměla taky, protože bych musela odebrat těm stávajícím dětem. Člověk má buď čas nebo peníze, spousta lidí nemá ani jedno, ale jen naprosté minimum lidí má obojí.