Zatím se ale zdá, že za trapný je považovaný spíš jablíčko v baťůžku.

Je to dost paradox, ale na jednu stranu budeme odsuzovat to, na co trefně poukazuje Rišulka (kamiony vozící nesmyslná kvanta zboží), ale na druhou stranu budeme plakat, jak nemáme na moříčko (který přece chtít není žádnej hřích), jak se spousta věcí zdražuje, takže si je nemůžeme dovolit (přičemž určitě zdaleka ne všechno potřebujeme), "potřebujem" každou chvíli nový auto, potřebujem hodně cestovat kvůli práci,...

Rišulka má úplnou pravdu v tom, že ta přemíra věcí je až obludná a že nasytit nás tak, abychom nestrádali, by stačil úplnej zlomek... ale kdo z nás by byl ochotnej OPRAVDU nějak výrazněji se omezit, akceptovat, že by spoustu věcí, který teď má, prostě neměl, protože by pro něj byly nedostupný....